Elektronkový zesilovač 2

Rozhodl jsem se opět pro stavbu elektronkového zesilovače, protože je to v dnešní době téma stále diskutovanější a také proto, že se mé trvalé bydliště přesunulo částečně do Brna na VUT koleje a bez muziky se studovat nedá :) A zvuk repráčku v notebooku je už i na mne trochu moc.

Výběr elektronek byl vyřešen tím, že jsem dostal na narozeniny 4 kousky 6P3S. A budící elektronku ECC83 se mi podařilo najít v elektronkovém propadlišti dějin za mou postelí :) Koncepce zesilovače je prostá, jedná se o jednočinný zesilovač ve třídě A s výstupním trafem bez odbočky. Další vymožeností je obrazovka coby vizualizace hudby a není to nic jiného než jednoduchý osciloskop. Na předním panelu svítí jedna digitronová číslovka ve funkci indikátoru stupně zesílení. Samotný návrh zapojení jsem učinil dle  dostupných výpočtů a softíků. Hodně pomohla třeba postarší kniha Řešené příklady z VF techniky. Klíčovou část zesilovače tj. výstupní transformátor mi pomohl navrhnout tento softík.

Asi nejdéle trvala výroba šasi respektive bedny na celý zesilovač. Nechtěl jsem se spokojit s vyhnutým plechem do tvaru krabice a tak se projevilo mé desigenerské nadání :) Konstrukce je celodřevěná. A prakticky celá bedna je z jedné smrkové desky, která byla různě nařezána hoblována broušena a lepena. Výroba zabrala asi 30h. V praxi mi šlo o tom zakrýt trafa inteligentnějším způsobem než pod nějaké plechovky a vytvoření důstojného místa pro obrazovku. To se nakonec povedlo pomocí boudičky připomínající zepředu starý kapličkový radiopřijímač.

Samotné zapojení zesilovače nepřináší žádné záludnosti a musím se pochválit, že po sestavení jsem klapnul vypínačem a vše fungovalo bez dalšího přemlouvání.

         

Schéma jednoho kanálu zesilovače, v praxi obsahuje zesilovač toto zapojení 2x, spojení kanálů je jen mechanické přes stereopotenciometr.

Klíčovou část elektronkového zesilovače tvoří zdroj. O dostatečné vyhlazení se stará velká kapacita filtrační kondenzátorů spolu se srážecími odpory. Ty 220ohm slouží zároveň k částečnému oddělení obou kanálů. Na zdrojové části je možná trochu netradiční zapojení násobiče napětí pro část obrazovky, které umožňuje využít napájecí trafo s jedním vinutím k napájení dvou prakticky samostatných zdrojů se společnou zemí. Klasický násobič se v tomto případě nedal použít právě kvůli problému se zemí, která by nebyla společná. To má za následek uhnutí obrazu na obrazovce a různé deformace kvůli rozdílu potenciálu mezi vychylovacími obvody. Spínání celého zařízení řeší relé. Tento systém jsem použil z důvodu omezení délek vodičů se síťovým proudem. Kdy by musely být přes celý zesilovač protaženy dráty k vypínači na hlavním panelu. To by mělo za následek pronikání brumu do signálu, protože kolem každého drátu je nějaké to pole a při dostatečném zesílení už je to na výstupu znát. Tak jsou k vypínači přivedeny jen vodiče se SS proudem v řádu desítek mA. Ve schématech nejsou zakresleny přívody ke žhavení elektronek. Proto dodávám pro některé šťouraly, kteří mi budou psát, že by to nešlo, protože by elektronky nežhavily, že všechna žhavící vlákna jsou spojena paralelně a připojená ke společnému zdroji žhavícího napětí. Obvod obsahuje dva transformátory. To je spíše z nouze není důvod proč neumístit žhavící napětí obrazovky a vinutí pro předpětí jasové mřížky na jedno jádro. Parametry transformátoru jsou 230/270V 120mA + 6,3V 3A. Pomocné trafo (v mém zesilovači je toroidní) má parametry 4V 1A + 40V 0,1A.

 

                               

Poslední část zesilovače tvoří obvod vizualizéru a indikátor zesílení. V zesilovači jsem použil malou obrazovku B4S2 o průměru 39mm. Vertikální vychylování zajistí přímo střídavá složka na anodě koncové elektronky. Je ho třeba napojit na vychylovací destičky umístěné dále od stínítka. (mají vyšší citlivost)   Vertikální vychylování řeší fantastronový generátor pilového napětí, který se osvědčil už  při konstrukci osciloskopu. Obrazovka nemá zapojeny regulační prvky pro středění obrazu, jelikož se ukázalo, že je obraz tam kde má být. Indikátor zesílení v podání digitronu IN-4 vypadá velice efektně a zapadá stylově mezi ostatní elektronky. Přepínání čísel je v praxi řešeno pomocí přepínače, který je namontován zezadu na potenciometr. Mnou použitý potenciometr je tuzemské výroby, zřejmě určen pro nějaký měřící přístroj a má souběh lepší než 1dB. Jsou to potenciometry s oranžovým deklíkem zezadu pod kterým je šroub M2,5 s matičkou. Na tento šroub jsem napojil přepínač. Ten je také mé výroby, protože jsem potřeboval přepínač pro 290° rozsah se zanedbatelně malými intervaly mezi jednotlivými segmenty. Navíc musel jít plynule a ne skokově. V praxi je tvořen cuprexovým obrazcem segmentů běžcem z potenciometru ve kterém je místo původního grafitového kolíčku vsazena ocelová kulička. Celek je pak nalepen zezadu na potenciometr.

Výstupní transformátory jsem ručně navinul na cca 50 let staré 0,35mm EI25 plechy z trafa a tlumivky pocházející z televizoru Kriváň. Tloušťka svazku je 25mm. Jádro je složeno Íčky i Éčky k sobě, protože vyžaduje vzduchovou mezeru cca 0,1mm. Způsob navinutí je patrný z fotky. Použil jsem i staré kostřičky z původních traf a pak vinul vrstva drátu vrstva folie. Vinutí je rozděleno do 3 skupin. Bylo třeba navinout 76závitů drátem 0,9mm a 1800 závitů drátem 0,16mm. První je navinuto 26 závitů sekundáru + vrstva folie, pak 3 vrstvy po 200 závitech primáru (mezi každou vrstvu tenkého vinutí vrstva folie) a zase 25 závitů sekundáru a tak ještě 2x dokola. Nakonec jsem pospojoval konce jednotlivých vrstev do uceleného vinutí a zakončil dle fotky. V jádru je vytvořená mezera vložením proužku výkresu a vše je dobře stlačeno a staženo svorníky. Nakonec jsem jádro natřel aby se plechy slepily nedělaly nepatřičnosti. Jádro je naplněné asi na 80% a ačkoliv jsem se bál, že bude problém s místem pro vinutí nestalo se tak. Prokládání folie přináší značnou výhodu ve smyslu, že každá vrstva je pěkně na hladkém, a tak může být vinutí bez problémů závit vedle závitu bez křížení. I práce je daleko jednodušší než ninutí mezi čela kostry, kde se dá vinutí jen těžko udržet v nějaké úhledné formě.

Bedna zesilovače před povrchovou úpravou

Zesilovač v celé své kráse. Elektronka ECC83 byla nahrazena zcela novou 12AX7, protože přes noc z nějakého důvodu v patici praskla.

Samotný zesilovač  je jak je vidno pájen na očka.

Obrazovka zobrazuje konkrétněji, ale je to foceno delším časem. Každopádně ve srovnání s používaným magickým okem je obrazovka o třídu zajímavější.

Na závěr by jsem měl asi napsat něco ve smyslu, že ve srovnání s polovodičovým zesilovačem je zvuk daleko lepší a dynamičtější a že už nikdy nic jiného poslouchat nebudu. Pravda je taková, že zvuk je opravdu ve srovnání s polovodiči jiný na poslech příjemný bez jakýchkoliv rušivých zkreslení či špatným podáním obou konců pásma. I na pohled je zesilovač docela výrazným kusem nábytku. Co se týče brumu na výstupu, je slyšitelný asi z metrové vzdálenosti od reprobeden. se zapojeným vstupem prakticky utichne. Při zapnutí i vypnutí se projeví krásný plynulý fade-in a fade-out. Bez ně jakýchkoliv rušivých dozvuků při podpětí nebo lupnutí při zapnutí.

Info na závěr: pokud by chtěl někdo takovýto zesilovač stavět a sháněl elektronky 6P3S dají se zajistit na tomto ICQ čísle (345643515) za rozumnou cenu.